Jak jsem lovila bobra
Jak jsem lovila bobra
Na konci července, ještě před mojí kastrací jsem se musela pořádně vylítat s kámoškou Cleuškou, protože mě čekal pooperační 14 denní klid. Vyzvedla nás Cleušky panička Lenka a vyrazily jsme na jezero Milada. S Cleou to bylo príma. Pořád jsme lítaly, očmuchávaly a taky mlsaly spadané nezralé hrušky, jablka a špendlíky :-) Paničky si pořád povídaly a sem tam nás cvičně zavolaly - asi se předháněly, která z nás víc poslouchá, jestli já, nebo Clea. Jenže kam jsem se hnula já, byla Clea hned taky, byly jsme jak dvojčata :-) Už jsme běhaly asi půl druhé hodiny a paničky chtěly prozkoumat ještě druhý břeh, tak jsme si to štrádovaly za nima a najednou větříme.......ocásky ztopořené, hlava natažená a čumák nestíhal čmuchat.... Vyčmuchaly jsme BOBRA.
Já teda nevím, jak je bobr veliký, ani jsem nevěděla, že je to bobr, ale paničky to říkaly. Byl mnohem větší než zajíc a ty zuby... Tak jsme na něj začaly s Cleuškou štěkat, aby teda paničky věděly, koho jsme objevily. Bobr začal utíkat hned k vodě a tam se zastavil a napadl CLEU!!! Prokousl jí ucho skrz naskrz, kousl do rtu a ještě do hrudníčku!!! To bylo krve :-( No, jenže to neměl dělat.
Pelka byla jak v tranzu a šla po něm. Byla k neodvolání (což u ní opravdu není zvykem), nereagovala na volání, píšťalku, nic... Bobr se jí lekl a zdrhnul do vody, která od nich byla asi dva metry. Jenže Pell za ním... Plavali naprosto stejně rychle, protože mezi nimi byla stále stejná vzdálenost a nám se vzdalovala hlava bobra a metr za ním hlava Pellynky. Kdo jste na Miladě byl, víte asi jak je obrovská... Obě hlavy už byly téměř v polovině Milady a reakce na volání (chvílema už histerické řvaní), pískání - žádné. Nedalo se nic dělat, musela jsem za ní. Měla jsem strach, že se najednou na hladině ztratí hlava bobra i Pell a já ani nebudu na té obrovské ploše vědět, kde se potopila.... Tak jsem (upozorňuji, že bylo cca 16 stupňů a poprchávalo) si sundala bundu, tričko, tepláky a jen v kalhotkách skočila do vody a plavala za ní. Že by mě ten bobr nakonec taky mohl pokousat nám došlo až když jsem byla z vody venku. Plavala jsem směrem k Pell a pořád křičela a plácala do vody, Lenka na břehu pískala a volala... Když jsem doplavala naprosto vyčerpaná zhruba 20 metrů od nich, Pelka otočila hlavu a začala plavat ke mně. ... Rychle jsem plavala směrem ke břehu, aby mě chtěla dohonit a konečně jsme se dostaly obě na břeh.
Tak jak zmoklá slepice jsem se oblékla, ještě jsme prohlídly Cleušku, jestli je to na šití, nebo to zvládnem ošetřit samy a pomalu jsme šly k autu. Vypadala jsem úžasně. Mokrá, v ruce podprsenku a ruce obě s Lenkou od krve... Potkal nás tam myslivec a málem se přerazil, jak na nás pořád koukal...
Takže co na závěr dodat:
Ať je vedro nebo zima, lovit bobra je však príma :-)